Prosinec 2014

Ghostgirl

24. prosince 2014 v 15:10 | Ewril Rothick |  Doporučené knihy
Vítejte na onom světě
Chtěla bych vám doporučit další knihu. Tato kniha má tři díly, ale já vás seznámím s prvním dílem. V tomto sarkastickém, a přece citlivém románu se Tonya Hurleyová věnuje neviditelnosti, kterou každý z nás občas pocítí, a tomu, co všechno je člověk ochoten udělat, aby ho ostatní viděli. A to i tehdy, když je duch...

Vydržet na strřední škole je někdy otázkou života a smrti.

ghostgirl
Tonya Hurleyová

Charlotte Usherová si ve škole připadá jako neviditelná.Jednoho dne se však tento její posit stane skutečností. Charlotte je najednou mrtvá. Za všechno může gumový medvídek a láska k nejhezčímu klukovi celé školy.

Dítě štěstěny - Kapitola 3

24. prosince 2014 v 13:25 | Ewril Rothick |  Dítě štěstěny
,,Pozdě, McBirdová!"oznámil pan Barow. To samozřejmě neušlo třídní provokatérce a mé věčné sokyni - Elze Mileyové.
,,Ale, ale, milá Jennifer! Copak si dělala?"prohodila trapně,,Snad nemáš ,horší den', tady Kris by ti půjčila tampon."pohodila hlavou ke Kristen Ombreyové a vzápětí vybuchla celá třída smíchy. Na to, že co nevidět půjdeme každý na jinou školu, tak si tady ještě pořád připadám jako ve školce.
,,Neboj, rozhodně na tebe taky jeden zbyde!"odsekla jsem jí, když se třída uklidnila. Takhle to tu chodí dnes a denně.

,,Čau!"pozdravil mě ten kluk ze včera,,Tak co, cejtíš se na zmrzku, nebo ne?"zeptal se. Moc se mi nechtělo jít někam s NÍM, ale měla jsem ohromnou chuť na jahodovou zmrzku s čokoládou, n o řekněte, kdo tomu odolá?
Ten kluk mě zavedl do ulice, kterou jsem ani neznala. Popravdě řečeno těch ulic neznám víc, než těch, co znám, takže jsem to tak z osmdesáti procent čekala. Ta kavárna se jmenovala Strawberry's café, což mi připadalo jako ironie.
Nic moc se nedělo, prostě jsme jen seděli nad zmrzlinovýma pohárama a klábosili jsme. Jo a mimochodem, ten kluk se jmenuje Justin.

Další dny jsme se ,,sbližovali" trochu víc. To vzájemné ,,sbližování" už mi ale začínalo trochu lézt na nervy. Vlastně docela dost. Nikoho takového jsem ještě nikdy neměla a nechci. Co by si asi pomyslela Elza? Ale, ale, milá Jennifer? Snad jsi nenašla svou další obět k tvému naříkání? Nebo ěco takového.
Ne, teď nebudu myslet na Elzu a další ,,missky". Je to moje věc, jestli si z někým rozumím, nebo ne. Ale stejně to bylo nějaký divný. Opravdu se se mnou něco dělo. Vždyť mi nikdy nezáleželo na tom, co si myslí ostatní, tak proč si s tím zrovna teď lámu hlavu?

Dnes celý den pršelo. Začínal červen a moc červnové počasí to nebylo. Bohužel se ale shodovalo s mojí náladou. S Justinem už jsem se moc nestýkala, ale měla jsem pocit, že jsem to zakřikla.
Do toho lijáku mě táta poslal vynést odpadky. Bydlíme v bytovce ve čtvrtém patře. Když jsem byla u schránek, z naší schránky číslo dvanáct trčel bílí složený papír. Vytáhla jsem ho. Byl pro mě. Stálo tam:
Jennifer,
co takhle dnes odpoledne
ve tři? Road Café. Přijď.
Nebylo to podepsaný, ale přesto jsem věděla, od koho je. Myslela jsem, že na mě, ale dělala jsem si zbytečné starosti. Tohle už je podezřelý...Nevím, co mě to napadlo, ale udělám mu tu radost a přijdu.
No vážně, co se to se mnou děje?

Zbytek dne jsem se nudila u mě v pokoji. Nic moc, jen jsem seděla u laptopu a koukala se na novinky. Policie zatkla zloděje, zpěvák Justin Black vydal novou desku, Britney Spears si koupila šaty za tři miliony...Ne, že by mě to bavilo, ale aspoň jsem něco dělala. Uprostřed toho svého děsně nudného odpoledne jsem zavolala Justinouvi, ale ten mi to nebral, tak jsem to zkusila ještě asi dvakrát a vzal to asi až napotřetí, ale vůbec jsem mu nerozumněla ani slovo, byl tam strašný kravál. Slyšela jsem na plný pecky puštěnou hudbu a řev několik tisíců lidí.
,,Jenn, co je, já nemám čas..."zařval do telefonu Justin a přesto jsem ho slyšela jen matně, protože v tom kraválu se jeho hlas ztrácel.
,,Prosimtě, kde seš, co je to tam za kravál?!"zařvala jsem na něho.
,,No...Já jsem doma a moji rodiče pouští na plný pecky televizi. To...je u nich normální. Potrpí si na alternativní rock!"
,,Fajn, tak...můžu se u tebe stavit?"zeptala jsem se.
,,NE! Totiž...mám zaracha!"
,, Aha, tak teda jindy. Jo, a-"
,,Tak čau!"skočil mi do řeči a zavěsil.
Proč byl ale sakra tak nervózní?