Selekce - Kiera Cassová

27. listopadu 2015 v 10:02 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
Tak, je tu další díl doporučených knih, po dlouhé době, já vím :), ale pokud vám chybělo Dítě štěstěny, tak mám další kapitoly a také další knihy na: https://www.wattpad.com/user/EliskaSvejkovska , ale jinak se budu snažit všechno dohnat na mém blogu :). Dnes jsem si pro vás připravila knihu Selekce, kterou už čte hodně lidí, takže jste už o ní stoprocentně slyšeli ;). Ale mám tu pro vás shrnutí mého názoru:
Samotný námět na děj je podle mě geniální :), pochází totiž z budoucnosti. V budoucnosti se může stát naprosto cokoli, takže si myslím, že člověk musí při představování budou¨cnosti hodně zapojit svoji fantasii...
Kiera Cassová došla k názoru, že se v budoucnu budou lidé rozdělovat do vrstev společnosti podle bohatství. Šestnáctileté Americe je šestnáct a je Pátá z osmi skupin...a největší komplikace jejího života je její tajná láska Aspen, ale problém je v tom, že Aspen je Šestý, takže by nikdo nebyl moc nadšený, kdyby se dozvěděl o jejich tajné vášni.
Její život se změní, když jí příjde pozvánka do Selekce - soutěže, při které ,,bojuje" třicetšest dívek o princovu ruku výherkyně si vezme prince maxona, který je První a bude mít k dispozici nekonečně šatů, šperků a hlavně bude vládnout Ilee - jejich země (bývalé Ameriky).
America se po přemluvě její matky vydává do selekce, už jenom proto, že Aspena dál nebavilo předstírat ,,jen" přátelství...
Kniha je velmi napínavá a šokující. ukazuje, čeho všeho je člověk schopen pro věčné bohatství a slávu.
 

Deník princezny - Meg Cabotová

26. července 2015 v 18:56 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
Kniha má deset dílu :D...(to je právě to, co lidi přirozeně odrazuje) a je také zfilmovaná pod stejným názvem. Vypráví o středoškolačce Mie Thermopolisové, která se jednoho dne dozví, že je genovijská princezna a tím pádem i následnice trůnu. knihy vypráví o její cestě ke slávě (to trvalo ve skutečnosti nanejvýš hodinu) a jejím koketování s princeznovstvým, láskou a přáteli, mezi kterými jsou i pěkní zrádci. opravdu vtipné psané formou deníku.

Násobky sedmi - Holly Goldberg Sloan

26. července 2015 v 18:13 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
Tak jsem tu knihu přečetla za dvacet dní, ale mezitím jsem přečetla dvě knihy, krásně se čte. :-) Tato kniha je nesmírně dojemná, chvílema jsem u ní i brečela, ale u ještě dojemnějšího konce jsem se smála :D. Willow Chanceová, která tuto knihu vypráví je adoptovaná. Jednoho dne se jí ale zhroutí svět, když už podruhé ztratí svoje rodiče, kteří zahynou při dopravní nehodě. Willow se na tři měsíce ujme Pattie Nguyenová, maminka její nejlepší kamarádky Mai a Maina staršího btratra Quang-ha. Nguyenovi bydlí v garáži za nehtovým salonem, který Pattie vlastní. Kvůli dočasnému opatrovnictví je rodina Nguyenových každý měsíc navštěvována soliálními pracovnicemi. Je jim jasné, že by u nich ve staré garáži Willow nemohla bydlet, proto se nastěhují do bytu Della Dukea, Willowina výchovného poradce. Willowinu bolest ze ztráty rodičů pomalu vyléčí pěstování slunečnic a rekonstrukce zahrady před budovou jejich bytu. Willow už se začíná smát a pomalu se její smutek vytrácí, navíc se Pattie sblíží s Willowiným taxikářem Jairem a budou vést víc než kamarádský vztah. Nakonec si Pattie s Jairem vezmou jako pár willow do opatrovnictví. Tato kniha vám změní pohled na svět. Opravdu doporučuju.
 


Uprchlíci

18. července 2015 v 13:07 | Eliška Svejkovská |  Témata týdne
Tímto tématem už se dlouho sama zabívám a je toho čím dl víc. Popravdě mám sama strach, jak se tato situace bude dál vyvíjet. Lidé na to mají dva odlišné názory: 1) Soucítí s uprchlíkama a nemají s nima problémy 2) Naopak se uprchlíků snaží zbavit anebo je prostě jen nenávidí (původně jsem chtěla napsat bezdůvodně, ale to taky zas tak není pravda)
Vlastně já osobně nejsem zastánce ani jednoho názoru. Ano, uprchlíci se nemají u sebe doma zrovna nejlíp a proto se rozhodnou utéct jinam pro lepší život. Některý lidi si říkají: ,,Tak když jich vezmeme pár, ono se toho tolik nestane...", ale neuvědomí si, že jakmile vezmou jednoho, přijdou další s tím, že už vzali toho jednoho a pořád dokola. Podle mě by měli uprchlíci zůstat tam, kde jsou a mi bychom jim zase měli pomoct, ale z dálky.
Pokud to takhle půjde dál, riskujeme, že se naše ,,krásná" ČESKÁ země promění v zemi dvou náboženství (snad všichni víte, o čem mluvím) a to, že český stát je příslušník bílé rasy už zas tak nebude pravda.
Když jsme vstoupili do EU, hodně lidí říkalo, že je to dobře a že u nás bude lépe, ale to EU nám sbůsobila tyto problémi s uprchlíkama, to EU nám nařídila, abysme je převzali. Osobně by jsem se na celou EU vys-ehm, vykašlala.

První a druhá stříbrná kniha snů

6. července 2015 v 15:28 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
Kerstin Gierová, autorka bestsellerů Drahokamy
Nejlibovější kniha všech dob!
Kniha vypráví o šestnáctileté Liv, která měla odmalička živé sny a o co víc: V jejích snech se sen co sen objevují tajuplné mátově zelené dveře s klikou ve tvaru ještěrky. Co se za nima skrývá je jede velký oříšek, který musí rozlousknout, ale tajemství a nevyřešené případy byli vždy Livinou silnější stránkou. Liv se snaží přijít na kloub všem zvláštním věcem, které se za poslední dobou dějí a je přesvědčená, že za tím ďábel rozhodně nestojí...
Samozřejmě nebude chybět i tajuplná snová láska ;)

Nikdy

6. července 2015 v 15:20 | Eliška Svejkovská |  Témata týdne
Nikdy. Jedno slovo, které při vyslovění zní jinak. Je jen na člověku, co si pod tím představí a co mu jeho podvědomí nabídne.
Co si vlastně představuju pod pojmem nikdy? Nikdy nebudu brát drogy, nikdy by jsem nikoho neokradla?
Je to jen pouhé slovo, které nemá konkrétní význam, nebo je to něco vzácného a ,,nikdy" by se nemělo brát nadarmo?
Tolik otázek a žádná odpověď...

Škola dobra a zla 2 (Svět bez princů) - Soman Chainani

21. dubna 2015 v 9:23 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
V březnu vyšel nový díl knihy Škola dobra a zla, ale tentokrát už to neni Škola dobra a zla, ale Škola chlapců a dívek.

Sofie s Agátou se vrací zpátky do Říše pohádek, protože Gavaldonu hrozí nebezpečí. Jenže v Říši pohádek je tomu stejně - Nový Školník - Tedros - chce Sofii vidět mrtvou a mít Agátu jen pro sebe, protože si myslí, že mu Sofie zkazila Štastný konec jeho pohádky. Sofie s Agátou proto jdou do Zkoušky příběhem, oproti které byl minulá zkouška jen čajíček.

Protože půjde o opravdové životy.

Škola dobra a zla - Soman Chainani

3. března 2015 v 11:08 | Eliška Svejkovská |  Doporučené knihy
A mám tu další knihu. Je úžasná (pochopitelně :D) a je to novinka na českém trhu od Vánoc.

Kniha je o dvou dívkách jménem Sofie a Agáta, které žijí ve vesnici, která má už dvestě let prokletí - každé čtyři roky z vesnice unesou dvě děti. Ptáte se kam? No přece do pohádky, přesněji řečeno do Školy dobra a zla, kde se jedno dítě dostane do Školy dobra a stane se z něho princezna nebo princ a to druhé do Školy zla, z kterého se stane čaroděj nebo čarodějnice. Když příjde ,,ta" noc, unesou Agátu a Sofii. Sofie je krásná blondýna se zelenýma očima a agáta má rozcuchané černé vlasy a o svůj vzhled vůbec nedbá. Jenže co se nestane, Sofii přiřadí ke Škole zla a Agátu ke škole Dobra. Dokáže být krásná Sofie čarodějnicí a ušmudlaná Agáta princeznou?

Hostitel - Stephenie Meyerová

11. února 2015 v 11:01 | Ewril Rothick (Eliška Svejkovská) |  Doporučené knihy
Čau všichni...
už dlouho jsem nepsala novou knihu, kterou bych vám doporučila, tak vám napíšu doporučení na mojí nejoblíbenější knihu - Hostitel od Stephenie Meyerové (autorky Twilight ságy)

Kniha v podstatě vypráví o budoucnosti naší planety. Naše planeta ještě nikdy nebyla tak dokonalá a mírumilovná, jenže už nebyla naše. Obsadili ji návštěvníci z vesmíru - Duše. ovládají naše těla a my jsme jejich Hostitelé. Podmaní si naši duši, ze začátku se člověk vzpírá, ale poté stejně poleví. Melanie je ale jiná, Melanie se nehodlá vzdát. Když se Duše jménem Poutnice snaží podmanit si její tělo, Melanie se bouří a je stále při smyslech. Vidí to, co Poutnice, slyší to, co Poutnice, ale nedokáže své tělo ovládat. Melanie začne ve své mysli komunikovat s Poutnicí a předá jí svoje vzpomínky, vzpomínky na Jareda. Poutnice a Melanie v jednom těle se tedy vidají na nebezpečnou cestu za mužem, kterého obě milují...

Dítě štěstěny - Kapitola 4

7. února 2015 v 15:34 | Ewril Rothick (Eliška Svejkovská) |  Dítě štěstěny
Dnes jsem znova volala Justnovi, ale on mi to nezvedl, takhle jsem volala ještě další dva dny, ale pak už jsem to vzdala. Až o tři dny později se konečně ocval sám.
,,Ahoj, Jenn, prosimtě, nechceš se stavit?"zeptal se.
,,Hm...Já..."vykoktala jsem, překvapením neschopná mluvit.
,,Surey street, 624."vyhrknul a zavěsil.
Než jsem se k němu vydala, nejdřív jsem si našla na internetu tu adresu, aby jse věděla, kam mám jít a zjistila jsem, že ten dům stojí v jedný nechutně nóbl čtvrti.

Když jsem dorazila na stanovenou adresu, Justin už na mě čekal před vchodem. Měl luxusní barák, jako barák nějaké superhvězdy.
Když jsme se dostali do jeho pokoje, byla jsem ohromená. Ten pokoj totiž nevypadal ani trošku, jak jsem si představovala, ale soudě podle toho domu jsem to měla očekávat. Západní strana byla celá prosklená, východní strana byla obsazená obrovskou válendou a uprostřed místnosti čelem k oknu s výhledem na park hned naproti přes silnici stála bílá pohovka v imitaci kůže, kam se vešli tři až čtyři lidi.
,,Tak,"posadil se na pohovku a já si sedla vedle něj ,,chceš něco k pití?" zeptal se mě a zase nastavil ten teploušskej úsměv. Z té vzájemné blízkosti se mi dělalo blbě. Tak jsem radši navrhla: ,,Nepůjdeme ven?" Nenechala jsem ho ani odpovědět a rozběhla jsem se, on šel za mnou. Proběhla jsem chodbou ke skleněným dveřím a rozběhla se k parku hned naproti. Proběhla jsem vratama. Ani jsem si neuvědomila, že je předtím za mnou Jus nezavřel. Přeběhla jsem silnici a běžela jsem parkem. jak jsem běžěla štěrkovitou pěšinou, tak mě Justin se svou sportovní postavou dohnal. Sakra. Zatáhl mě za ruku a já při mým ,,štěstí" jsem letěla přímo do louže přede mnou, která tu zbyla ještě po tom lijáku za poslední týden.
Naštěstí mě ale justin včas chytil a já byla dezorientovaná, než jsem se stačila vzpamatovat, tak mě najednou objímal kolem pasu a my byli jen kousek od sebe, že jsem cítila jeho dech. ani mě to nepřekvapilo, ale připadalo mi, že celej den žvýkal mentolový bonbony. Naše rty se najednou začali přibližovat, když v tom jsem slyšela jakýsi zvuk. Vytrhla jsem se mu z náruče a nedokázala jsem se zbavit pocitu, že nás někdo sleduje.
Kousek od nás zapraskali větvičky a zase se ozval ten zvuk. Bylo to krátke cvaknutí dvakrát za sebou. To mi stačilo na to, aby mi došlo, že je to zvuk fotoaparátu.
Utekla jsem na druhý konec parku a já slyšela za sebou volat Juse: ,,Jess, přísahám, že s tím nemám nic společnýho!" Ale já na něho neměla náladu. Šla jsem domů. Proč sakra každé naše loučění musí končit útěkem?

Kam dál